Historie

Podle archeologických nálezů začala historie zámku Weesenstein před více než 800 lety. První písemná zmínka o středověké tvrzi pochází z roku 1318, zde byl uveden jako »Weysinberg«.. V této době patřil Weesenstein říšskému bezprostřednímu purkrabství Dohna.

Od poloviny 12. století zastupovali purkrabí z Donína jako nižší úředníci zájmy císaře v purkrabství. Vedle markrabího a biskupa byli nejdůležitější vykonavatelé moci v župě Nisan. K jejich mnoha právům a privilegiím patřilo mimo jiné také vykonávání soudní moci. Jako vlastníci hradu Weesenstein se objevili poprvé v písemné zmínce.

Po dvanáct generací – od roku 1406 do 1772 – držel panství na Weesensteinu rod von Bünau.
Günther von Bünau získal hrad od markraběte Viléma I. z Míšně za své zásluhy při vyhnání purkrabích z Donína. Především v 15. a 16. století se weesensteinská linie rodu řadila k nejvlivnějším a nejbohatším šlechtickým rodům v Sasku.

Válka, která přivodila rodu von Bünau významné ztráty, pomohla jinému měšťanskému rodu ke šlechtickému stavu, vážnosti a bohatství: rod von Uckermann. Navzdory duchu doby získala zámek Weesenstein v roce 1772 žena, Johanna Christiana von Uckermann, choť hesenského tajného rady a generálního intendanta pošt Johanna Jacoba.

V roce 1830 získal zámek a panství Weesenstein král Anton Saský. Propůjčil zámku postavení královského domu. Nejznámější vlastník Weesensteinu byl však jeho synovec, pozdější král Jan Saský, jenž se dodnes těší velké úctě ani tolik jako státník, jako filozof a vědec. Pod pseudonymem Philalethes - přítel pravdy- vytvořil překlad „Božské komedie“ středověkého učence Dante Alighieriho, jenž je dodnes považován za nepřekonané vědecké dílo.

Poté, co saští králové prodali zámek a panství Weesenstein v roce 1917 velkoprůmyslníku Alwinu Bauerovi, zámek utichl. Čím dál více se začaly objevovat známky rozkladu. Bauerova dědička nedokázala zámek finančně udržovat a prodala jej. V roce 1933 získal weesensteinský areál za pomoci příspěvků obyvatelstva Zemský spolek saských milovníků historie a vlastivědy a o rok později založil stávající muzeum. Ve Druhé světové válce byla v prostorách zámku uskladněna řada drážďanských uměleckých pokladů. Po roce 1945 byl zámek a park ve správě obce Weesenstein. Dnes je zámek a park Weesenstein ve vlastnictví Svobodného státu Sasko.